Hlas
  • víčko
Hlava
hlava, brada, čelo, lebka, obličej, pleť, spánek2, temeno, tvář, týl, oko, bělmo, obočí, rohovka, řasa, sítnice, spojivka, víčko, zornice, boltec, ucho, nos, pusa, zub, řezák, špičák1, čelist, dáseň, jazyk, ret, vlas, vous, knír, mozek Zobrazit vše (+ 14)
Výklady
blefaroplastika, brva, limbus2, mrkat, mžikat, odvíčkovat, řasa, spojivka, víčkovat, vršek, zamrkat
víčko [viːʧko]
sPodstatné jméno, střední rod -a(6. j. -u; 2. mn. -ček; 6. mn. -ách) Skloňování
1(zdrob.zdrobněle) vrchní část něčeho sloužící k zakrytí, uzavření, malé víko víčko sklenice/​konzervy/​láhve skleněné/​umělohmotné víčko šroubovací víčko víčko hodinek voskové víčko včelích buněk2(anat.anatomie) pohyblivý kožní útvar chránící oko Klíží se mu víčka. → Je unavený. přivřít víčka horní/​dolní víčko mít těžká/​olověná víčka → být velmi ospalý, držet oční víčka jen s námahou otevřená nemoct udržet/​sotva držet víčka → být velmi ospalý a těžko se bránit zavření očí
Výskyty jinde ve slovníku
cukat
Cukalo mu oční víčko.
klížit
Klíží se mu víčka/oči.
odšroubovat
odšroubovat žárovku/víčko
odvíčkovat
včel. odvíčkovat medové plásty seříznout víčka medných buněk
opuchlý
mít opuchlá víčka
otvírák
otvírač víček
plastika
plastika nosu/víček/obličeje
přitlačit
přitlačit víčko
spodní
spodní ret/čelist/víčko
škubat
Škubalo mi ve víčku.
škubat
mít škubání v víčku/svalech/obličeji
šroubovat
šroubovat víčkem
udržet
Nemůže ospalostí udržet víčka.
uzavřít
uzavřít sklenici víčkem
zamrkat
zamrkat očima/víčky
zaškubat
Víčko jí nervózně zaškubalo.
zašroubovat
Zašroubovala víčko krému.
zatřepat
Víčka se zatřepala a dívka otevřela oči.
těžký
mít těžká/olověná víčka být velmi ospalý, držet oční víčka jen s námahou otevřená