Slovník současné
češtinySlovník českých
synonymPravidla českého
pravopisuObrázkový
slovníkGramatika
češtinyNástroje
 
Hlas
  • vyrušit
Předpony
narušit, porušit, rozrušit, vzrušit, vyrušit
Odvozená slova
vyrušit
Výklady
překvapit, vyplašit, zastihnout, zburcovat
vyrušit [vɪruʃɪt]
dok.Sloveso dokonavé(3. mn. -í; přech. min. -iv) Časování
1 způsobit dočasné zastavení něčí činnosti (hlukem ap.), odvést pozornost vyrušit koho ze soustředění/​zamyšlení vyrušit koho z práce Svým příchodem je vyrušil z hovoru.2 škodlivě, nepříznivě do něčeho zasáhnout Dlouhé ticho vyrušil jekot sirény.3 zastavit platnost, činnost, existenci vyrušit všechny dodatky k zákonuvyrušovat [vɪruʃovat]ned.Sloveso nedokonavé(1. j. -uji, hovor. -uju; 3. mn. -ují, hovor. -ujou; rozk. -uj; přech. přít. -uje) Časování vyrušovat v hodině/​při vyučování Doufám, že nevyrušuji.vyrušovat se [vɪruʃovat]ned.Sloveso nedokonavéČasování
Výskyty jinde ve slovníku
dokonce
Nedal se vyrušit, dokonce začal hrát ještě hlasitěji.
hlučet
Váš syn v mých hodinách neustále vyrušuje a hlučí.
nešvar
mít nešvar stále vyrušovat zlozvyk
opakovat
Žák opakovaně vyrušuje.
poklid
vyrušit z poklidu
soustředění
vyrušit ze soustředění
spát
vyrušit ze spaní
systematický
systematicky vyrušovat
uklidnit
Přestaňte vyrušovat, uklidněte se!
ustavičný
ustavičně vyrušovat při vyučování
vprostřed
vyrušit vprostřed přednášky