Slovník současné
češtinySlovník českých
synonymPravidla českého
pravopisuObrázkový
slovníkGramatika
češtinyNástroje
Hlas
  • svědčit
Předpony
svědčit, dosvědčit, osvědčit, přesvědčit, přisvědčit, usvědčit
Odvozená slova
svědčit
Výklady
bezcitný, bezduchý, bezgólový, bezcharakterní, bezohledný, bídný, blahobyt, blažený, blbý, ctižádostivý, cudný, degenerace, dobrosrdečný, dobyvačný, dokument, dominanta, dotčený, drsný, duchaplný, duchaprázdný, duchapřítomný, důvtipný, egocentrický, elegance, energie, erudice, excentrický, geniální, hloupý, homosexuální, horkokrevný, houževnatý, hovořit, hrdinný, hrdý, chápavý, charakterní, chlípný, cholerik, chytrý, jasnozřivý, jemný, konfrontace, konzervativní, krvelačný, kulhavý, melancholický, milosrdný, mistrný, moudrý, nadšený, náruživý, nasvědčovat, neblahý, necitlivý, nedbalý, nechápavý, nekompromisní, nekulturní, nelidský, nenasytný, nenávistný, neobratný, neomalený, nepřítomný, neradostný, nerovný, nervní, nesmělý, nesmlouvavý, nestranný, nestydatý, nešťastný, netečný, neumělý, neúprosný, neústupný, neutrální, nevěřící2, neveselý, nevinný, nevlídný, nezávislý, nezdravý, nezištný, nezúčastněný, něžný, odměřený, odpovědný, odtažitý, odvážný, opilý, ostýchavý, otrocký, panovačný, patina, pečlivý, peprný, pilný, pitomý, plachý, poctivý, podlý, pokorný, pomatený, pomlouvačný, popudlivý, povýšený, prohnaný, provinilý, přemýšlet, připitomělý, přísný, přízemní, radostný, rozpačitý, roztěkaný, roztržitý, rozvážný, samolibý, sebestředný, shovívavý, slaboduchý, slabomyslný, sloužit, slušivý, smělý, smutný, solidní, spokojený, sprostý, srdečný, starostlivý, stísněný, šílený, škodolibý, šlechetný, šťastný, trpělivý, ustrašený, uznalý, vážný, velkorysý, veselý, vítězný, vlídný, vstřícný, vtipný, vyčítavý, výpověď, vypsaný, vzteklý, záludný, zamítavý, zapálený, zarputilý, zaujatý, závistivý, zbabělý, zběsilý, zdravý, zkušený, zodpovědný, zoufalý, zrádný, ztrápený, žárlivý Zobrazit vše (+ 147)
svědčit [svjεtʧɪt]
ned.(3. mn. -í; rozk. -dč, -dči; 2. mn. -dčte, -dčete; přech. přít. -dče) Časování
1 poskytovat svědectví, vypovídat jako svědek (před soudem nebo úřadem) svědčit proti obžalovanému jít svědčit svědčit ve prospěch koho svědčit pod přísahou křivě/​falešně svědčit svědčit komu na svatbě Je předvolán k soudu svědčit.2 sloužit jako svědectví Všecko svědčí proti němu. Doba zločinu svědčí pro obžalovaného. Dopis svědčí proti zaměstnancům.3 být pramenem, dokladem nějakého poznání, názoru, soudu; syn. nasvědčovat Kresby svědčí o jeho nadání. Svědčí to o jeho povaze. Vykopávky svědčí o starobylosti stavby.4 být vhodný, prospěšný; syn. prospívat Kouření mu nesvědčí. Některým květinám slunce nesvědčí. Pravidelný pohyb svědčí všem.svědčící [svjεtʧiːtsiː]příd.Skloňování čin svědčící o (čí) odvaze osoba svědčící u soudu
Výskyty jinde ve slovníku
falešný
falešně svědčit
proti
svědčit proti u soudu
před
svědčit před soudem
vkus
svědčit o nedostatku vkusu
čest
být/sloužit ke cti svědčit, být důkazem o dobrých kvalitách někoho