Slovník současné
češtinySlovník českých
synonymPravidla českého
pravopisuObrázkový
slovníkGramatika
češtinyNástroje
 
Hlas
  • rezignace
rezignace [rεzɪgnatsε]
žPodstatné jméno, ženský rod -eSkloňování
1 zřeknutí se úřadu, funkce ap., vzdání se místa rezignace vlády → demise rezignace na funkci senátora přijmout/​žádat ministrovu rezignaci2 trpné smíření se situací, s okolnostmi beznadějná/​životní rezignace upadnout v tupou rezignaci
Výskyty jinde ve slovníku
absentovat
vyzvat absentující poslance k rezignaci
cynismus
Cynismus může být známkou rezignace.
kontrovat
Hejtman kontroval výzvou k rezignaci.
přimět
Skandál přiměl ministra k rezignaci.