Slovník současné
češtinySlovník českých
synonymPravidla českého
pravopisuObrázkový
slovníkGramatika
češtinyNástroje
 
Hlas
  • oponovat
Výklady
odporovat
oponovat [oponovat]
ned.(1. j. -uji, hovor. -uju; 3. mn. -ují, hovor. -ujou; rozk. -uj; přech. přít. -uje) Časování
1 stavět se proti nějakému názoru v debatě ap.; syn. odporovat oponovat učitelovu názoru oponovat na schůzi/​poradě oponovat otci Dovolím si oponovat.2(odb.) posuzovat jako oponent, být oponent oponovat studentce diplomovou práci oponovat disertační práci