Hlas
  • narušitel
Předpony
rušitel, narušitel
narušitel [naruʃɪtεl]
m ~e(1. mn. ~é; 6. mn. ~ích; 7. mn. ~i) Skloňování
kdo porušil určitá pravidla, udělal něco nedovoleného narušitel státních hranic/​vzdušného prostoru narušitel (čího) klidu zakročit proti narušitelům veřejného pořádku