mPodstatné jméno, mužský rod -čka(1. mn. -čci, -čkové; 6. mn. -čcích) Skloňování
člověk, tvor někomu milý, drahý, jím oblíbený maminčin miláček Štěně se stalo miláčkem dětí. miláček publika bratr Jan Paleček, miláček krále Jiřího miláček/dítě Štěstěny → člověk, který má stále štěstí miláček Múz → mimořádně nadaný umělec2(expr.expresivně) důvěrné oslovení blízké osoby Pojď ke mně, miláčku! iron.ironicky Ty si to tentokrát vypiješ, miláčku!3(expr.expresivně) milenec, milenka scházet se se svým miláčkemVýskyty jinde ve slovníku
hýčkat
hýčkat si svého miláčka
