Hlas
  • křik
Předpony
křik, pokřik, výkřik
Výklady
čim, deathmetal, jekot, povyk, překřičet, rozkřiknout se, řev, řvát, uřvaný, výstup, zakřičet, zakřiknout
křik [kř̝ɪk]
m ~u(6. j. ~u; 6. mn. -cích) Skloňování
1 silný, pronikavý, ostrý hlas křik dítěte/​racků válečný/​zoufalý/​vítězný křik Bylo slyšet velký křik u nich na dvoře.2 hlasité, silné mluvení, volání křik pouťových prodavačů/​řečníka/​pasáčků na stráních křik o pomoc3 nářek (z bolesti, strachu ap.) křik raněných Její křik mu rval srdce.4 hádka; spor (zprav. hlasitý) To je křiku pro jednu chybičku. Doma byl zase křik.
Výskyty jinde ve slovníku
burcovat
burcovat spáče křikem
kajka
kajčí křik/vejce/mládě/peří
kavka
kavčí hnízdo/křik
mísit se
Křik se mísil se zpěvem.
papoušek
papouščí křik
pomoc
křik/prosba o pomoc
poplašný
poplašný křik
pronikavý
pronikavý křik/hlas
racek
křik racků
radostný
radostný křik/smích
rozléhat se
Křik ptáků se rozléhal široko daleko.
slyšet
slyšet křik/hluk/kroky
sokol
sokolí hnízdo/mládě/křik
tišit
Křik/Hluk se tišil.
umlčet
umlčet křik dětí
nadělat
nadělat (moc) rámusu/křiku okázale něco zveličovat; přehnaně, hlasitě si na něco stěžovat
rámus
nadělat (moc) rámusu/křiku okázale něco zveličovat; přehnaně, hlasitě si na něco stěžovat