Slovník současné
češtinySlovník českých
synonymPravidla českého
pravopisuObrázkový
slovníkGramatika
češtinyNástroje
 
Hlas
  • karambol
karambol [karambol]
mPodstatné jméno, mužský rod ~u(6. j. ~u; 1., 4., 7. mn. ~y) Skloňování
1(hovor.hovorově) srážka (zejm. vozidel) mít karambol → automobilovou nehodu karambol na dálnici hromadný karambol zranit se při karambolu2 náraz kulečníkové koule na dvě ostatní začáteční karambol → začátek hry3 druh kulečníkové hry hrát karambol stůl na karambol