Česky
Slovník současné
češtiny
Slovník českých
synonym
Pravidla českého
pravopisu
Obrázkový
slovník
Gramatika
češtiny
Nástroje
Hledat
Hlas
Mužský
Slovník
kancléř
Odvozená slova
kancléř
Výklady
kancléřství
kancléř
[kantslεːř̝]
m
Podstatné jméno, mužský rod
~e
(
1. mn.
~i)
Skloňování
1
(
ve
středověku
)
vysoce
postavený
církevní
hodnostář
;
(
ve
středověku
a
dnes
v
některých
státech
)
přednosta
nejvyšší
kanceláře
(
prezidentské
,
univerzitní
ap.
)
kancléř
univerzity
/
prezidenta
republiky
dvorský
kancléř
2
(
polit.
politika
)
(
dnes
v
SRN
a
Rakousku
)
ministerský
předseda
spolkový
kancléř
říšský
kancléř
(
hlava
německé
vlády
v
letech
1871
–
1945
)
kancléřka
[kantslεːř̝ka]
-y
ž
Podstatné jméno, ženský rod
(
2. mn.
-řek)
Skloňování
kancléřský
[kantslεːř̝skiː]
příd.
Přídavné jméno
(
mn.
-řští)
Skloňování
kancléřský
úřad
Výskyty jinde ve slovníku
císařský
císařský
kancléř
/
rada
Historie
( ( ( ( ( (