Hlas
  • rupnout
  • rýpat
  • rula
  • rýt1
  • rýt2
rupnout [rupnout]
dok.(čin. -pl, hovor. -pnul; ž. -pla; přech. min. -pnuv; podst. rupnutí) Časování
1 přetrhnout se; prasknout; zlomit se2 vydat temný zvuk provázející lámání, pukání3(ob. expr.) propadnout (ve škole) rupnout z matematiky