Hlas
  • funět
funět [fuɲεt]
ned.Sloveso nedokonavé(3. mn. -ní; rozk. -ň; přech. přít. -ně; příd. funící) Časování
hlasitě a těžce dýchat; syn. supět funět námahou/​vzteky funět do kopce/​schodů Opilec mu funěl do ucha/​obličeje. funět jako lokomotiva/​sentinel v důsledku fyzické námahy sotva popadat dech