Slovník současné
češtinySlovník českých
synonymPravidla českého
pravopisuObrázkový
slovníkGramatika
češtinyNástroje
 
Hlas
  • dub
  • doba
Stromy
jehličnan, borovice, cedr, cypřiš, jedle, modřín, smrk, tis, akácie, akát, broskvoň, bříza, buk, dub, jasan1, javor, jeřáb2, jilm, kdoule, lípa, olše, ořešák, osika, platan, topol, vrba, hrušeň, jabloň, třešeň, višeň, banánovník, citroník, čajovník, datlovník, fíkovník, kakaovník, kokosovník, olivovník, pomerančovník Zobrazit vše (+ 19)
Odvozená slova
dub
dub [dup]
mPodstatné jméno, mužský rod ~u(6. j. ~u; 1., 4., 7. mn. ~y) Skloňování
1 mohutný strom s listy tvarovanými do laloků a s plody žaludy košatý dub sedět pod dubem bot.botanika dub letní bot.botanika dub zimní bot.botanika dub pýřitý bot.botanika dub červený být silný jako dub → být plný sil, neobvykle silný stát/​mlčet jako dub → stát nehybně a mlčet, reagovat (na domluvu, výtku ap.) zatvrzelým mlčením mluvit/​hučet do koho jako do dřeva/​dubu/​jalové krávy → přesvědčovat někoho intenzivně, dlouho, ale marně spát jako dub/​buk → spát velmi tvrdě2 dubové dřevo nábytek z dubu ložnice z masivního dubu leštěný/​mořený/​lakovaný dub schodiště obložené dubemdubový [duboviː]příd.Přídavné jménoSkloňování dubový les dubové dřevo dubová ložnice zool.zoologie lišaj dubový hanl.hanlivě dubová hlava/​palice → umíněný, tvrdohlavý člověk; nechápavý člověk