Hlas
  • cela
cela [tsεla]
ž -ySkloňování
1 malá obytná místnost (ve vězení, klášteře ap.) s nejnutnějším vybavením policejní/​vězeňská/​vazební cela klášterní cela zavřít koho do cely cela smrti2(archit.) (v antice) hlavní místnost bez oken, vlastní kultovní prostor chrámu se sochou božstva, přístupný jen kněžím; (u Řeků) syn. náos