Slovník současné
češtinySlovník českých
synonymPravidla českého
pravopisuObrázkový
slovníkGramatika
češtinyNástroje
 
Hlas
  • atom
Chemie a fyzika
chemie, fyzika, atom, molekula, prvek, částice, iont, elektron, proton, neutron, rovnice, reakce, pokus, dusík, helium, hliník, hořčík, chlor, křemík, kyslík, lithium, neon, nikl, sodík, uhlík, vápník, vodík, zinek, železo, sloučenina, kyselina, hydroxid, louh, oxid, chlorid, polymer, uhlovodík, skupenství, kapalina, plyn, veličina, čas, objem, teplota, síla, náboj, rychlost, vektor, energie, elektřina, gravitace, magnet Zobrazit vše (+ 32)
Předpony
atom, bezatomový, protiatomový
Odvozená slova
atom
atom [atom]
mPodstatné jméno, mužský rod ~u(6. j. ~u; 1., 4., 7. mn. ~y) Skloňování
(fyz.fyzika, chem.chemie) nejmenší část chemického prvku schopná vstoupit do chemické reakce rozbití atomu jádro/​obal/​stavba atomu atom kyslíku/​vodíkuatomový [atomoviː]příd.Přídavné jméno(fyz.fyzika, chem.chemie) Skloňování atomový útok/​výbuch atomové jádro → centrální kladně nabitá část atomu, v níž je soustředěna hmota atomu a která určuje chemické vlastnosti určitého prvku relativní atomová hmotnost → podíl klidové hmotnosti atomu a atomové hmotnostní konstanty atomová bomba → bomba, jejíž výbuch je způsoben uvolněním energie vzniklé štěpením atomových jader atomový reaktor → zařízení, v kterém probíhá zpomalení štěpení atomových jader, při čemž se získává jaderná energie a umělé radioaktivní prvky atomová elektrárna/​energie/​fyzika atomové zbraně → zbraně využívající energie uvolněné při štěpení atomových jader práv.právo atomový zákon → zákon o mírovém užívaní jaderné energie a ionizujícího zářeníatomický [atomɪtskiː]příd.Přídavné jméno(řidč.řidčeji) Skloňování tech.technika atomické svařování → obloukové svařování v ochranné atmosféře tvořené vodíkem, popř. směsí vodíku a dusíkuatomární [atomaːrɲiː]příd.Přídavné jménoSkloňování chem.chemie atomární vodík → vodík vznikající při štěpení molekuly vodíku, např. působením elektrického výboje n. v elektrickém oblouku filoz.filozofie atomární fakt → jeden ze základních pojmů logického empirismu spočívající ve spojení věcí a předmětů myšlení