Hlas
  • ach
ach [ax]
ah, ách, áách citosl.
1 vyjadřuje povzdech nebo zvolání vyvolané smutkem, zklamáním, radostí, obdivem, bolestí ap. Ach, to je škoda. Ach, to byla ale krása! Ach, pořád bolí v zádech. hovor. Ach jo(, rozbila jsem talíř). povzdech lítosti, smutku ap. Ach bože(, tobě to sluší)! radostný (popř. bolestný) povzdech2 vyjadřuje pochopení, dovtípení se Ach, to chápu. Ach tak(, omlouvám se). Ach ano(, si vzpomínám).