Hlas
  • o1
  • o2
  • ó
o1 [o]
předl. se 4. a 6. p.
1 vyjadřuje vazbu u sloves nebo dějových jmen, zprav. myšlení, vědomí, úsilí ap. volat o pomoc požádat koho o ruku O čem přemýšlíš? O čem mluvili? běží? O čem to je? O co jde? O to tady nejde. O čem píšeš? O tom nepochybuj. vyprávět (komu) o svých zážitcích pečovat o nemocného zajímat se o historii snít o lásce přít se o maličkosti bát se/​starat se o děti si o tom cvrlikají/​štěbetají vrabci (na střeše). Je to všeobecně známo.2 vyjadřuje časový údaj o půlnoci o půl páté o víkendu o Vánocích čaj o páté3 vyjadřuje množství, rozměr, rozsah ap. byt o dvou pokojích dům o dvou podlažích úsečka o délce 5 cm pozemek o rozloze 200 m2 seminární práce o třiceti stranách hra o třech dějstvích4 (ve spojení s druhým stupněm příd. jména a po slovesech pohybu a změny) vyjadřuje měrový rozdíl Je starší o dva roky. přerůst koho o hlavu splést se o dvacet korun vystupovat o zastávku dál o poznání světlejší barva vyhrát o chlup/​vlas/​prsa těsně zvítězit (uniknout) o chlup/​vlas (uniknout) velmi těsně5 vyjadřuje prostředek, nástroj, pomůcku, za jejíž pomoci se děj uskutečňuje chodit o berlích sport. skok o tyči chodit o žebrácké holi nacházet se ve stavu bídy jako důsledku zchudnutí; žebrat6 vyjadřuje těsný dotyk s něčím zakopnout o práh opřít se o hůl Pes se otřel o nohu.7 vyjadřuje způsob nebo průvodní okolnosti, za kterých se něco děje být o hladu zůstat s kým o samotě mluvit o překot vyjadřovat se rychle, překotně