| vítězit ned. (3. mn. -í; přech. přít. -e) | |
| 1. | R dosahovat vítězství, porážet nepřítele, soupeře vítězit v utkání (nad protihráčem) vítězit v soutěži Velký Týnec vítězí (nad domácím mužstvem) 4:2. vítězit pomocí hrubé síly s převahou vítězit |
| 2. | R (o věci, jevu ap.) nabývat převahu, mít navrch Pravda vítězí. Dobro vítězí nad zlem. Jeho silná vůle vítězí nad zákeřnou nemocí. |
