| ven přísl. | |
| 1. | R směrem pryč z nějakého prostoru, vnitřku jít ven z bytu/z domu/z města dívat se ven (z okna) Dveře se otvírají ven. Jdu na chvíli ven. Ven s ním! = vyhoďte ho ٭Vyšlo to ven. = Prozradilo se to. ٭pouštět co jedním uchem tam, druhým ven = nevěnovat tomu pozornost ٭(vy)jít s pravdou/barvou ven = říci pravdu ٭nevědět, jak z toho ven = neznat východisko, nevědět si rady |
| 2. | (hovor.)R pryč z obvyklého prostředí (na venkov, do ciziny ap.) jet na prázdniny ven Je přeložen z Prahy někam ven. |
