| éter ~u m (6. j. ~u) | |
| 1. | R (podle starších představ) látka zaplňující vesmírný prostor; tento prostor sám mluvit/vysílat/jít do éteru (o vysílání rádia) |
| 2. | (chem.)G bezbarvá těkavá hořlavá kapalina vyráběná z lihu, užívaná jako rozpouštědlo, dříve i k narkóze uspat koho éterem vyčistit co éterem |
| 3. | (chem.)R organická sloučenina, v níž jsou dva uhlovodíkové zbytky vázány atomem kyslíku |
| éterový příd. | |
