| ručit ned. (3. mn. -í; přech. přít. -e) | |
| 1. | R být zavázán nést následky v případě nenáležitého stavu ručit za pořádek Za odložené věci neručíme! Učitel ručí za děti v době školního vyučování. Ručíš mi za to, že bude všechno hotové. ٭ručit za koho/co vlastní hlavou = mít velkou zodpovědnost, riskovat místo, popř. život ٭neručit za sebe = nezaručovat chladnou rozvahu |
| 2. | R zavázat se splnit finanční závazek někoho jiného v případě jeho nesplnění ručit příteli při půjčce ručit za půjčku svým majetkem ručit za náhradu škody |
| 3. | R být o něčem pevně přesvědčen a odpovědně, závazně o tom někoho ujišťovat Ručím vám, že se jim nic nestane. Ručím za to, že všechno stihneme. |
| ručení -í s | |
| ▶povinné ručení; společnost s ručením omezeným = G obchodní společnost, v níž společník ručí za její závazky jen svým vkladem; | |
