| rozbít dok. (1. j. -biji, hovor. -biju; 3. mn. -bijí, hovor. -bijou; rozk. -bij; čin. -bil; přech. min. -biv; podst. rozbití) | |
| 1. | R úderem, nárazem ap. úmyslně silně poškodit, zničit; roztlouct rozbít okno kamenem rozbít co napadrť/na kousky rozbít do těsta dvě vejce fyz. rozbít atom = přeměnit energii jadernou reakcí na jiný druh přen. rozbít ilegální organizaci = rozvrátit, vyvrátit ٭zhrub. rozbít komu hubu/držku = silně někoho zbít |
| 2. | R neúmyslně způsobit, že něco pozbude pádem, nárazem ap. celistvosti Rozbil talíř při mytí nádobí. Při pádu si rozbil koleno. |
| 3. | (hovor.)R opotřebováním nebo nevhodným zacházením poškodit, zničit rozbít podrážky/boty = roztrhat rozbít hračku/hodinky/počítač/televizor = polámat |
| 4. | S postavit; zřídit rozbít stan/tábor Obchodníci už rozbili své krámky na náměstí. |
| rozbít se dok. | |
| R pádem, nárazem ap. pozbýt celistvosti Soška se pádem rozbila. Talíř spadl na zem a rozbil se. Loď se rozbila o skálu. Budík se mi rozbil hned druhý den. | |
| rozbitý příd. | |
| rozbité okno rozbitá hlava rozbité boty Silnice je po zimě celá rozbitá. | |
| rozbíjet ned. (3. mn. -ejí, -í; rozk. -ej; přech. přít. -eje; příd. rozbíjející) | |
