| pít ned. (1. j. piji, hovor. piju; 3. mn. pijí, hovor. pijou; rozk. pij; čin. pil; přech. přít. pije; podst. pití) | |
| 1. | R polykat tekutinu, nápoj Pil už druhou sklenici vody. Nepiju mléko. hltavě/žíznivě pít pít co plnými doušky Jsi-li uhřátý, nepij. dát komu/čemu pít ٭jíst a pít, co hrdlo ráčí = do sytosti ٭Jez dopolosyta, pij dopolopita. = pobídka ke střídmosti |
| 2. | R požívat alkoholický nápoj pít (komu) na zdraví = připíjet pít na přátelství pít na kuráž Ty jsi pil! ٭pít jako duha = nadměrně |
| 3. | S opíjet se Po rozvodu začal pít. Konečně se mu podařilo přestat pít. |
| 4. | R vtahovat ústy; sát Miminko hltavě pilo z matčina prsu. Komáři pijí krev. expr. Pije mi to krev. = trápí mě to, štve mě to expr. Tchyně mi už dlouho pije krev. = rozčiluje mě |
| 5. | S vstřebávat; sát Houba pije vodu. Vyprahlá země pije vláhu. |
| picí příd. | |
| R sloužící k pití picí láhev | |
