| omámit dok. (rozk. -mam; 1. mn. -mamme; přech. min. -mámiv) | |
| 1. | R dočasně zbavit smyslů, obestřít mrákotami; způsobit ztrátu vědomí omámit koho alkoholem/drogou Výpary toluenu ho omámily. Dívka byla omámena sedativy. |
| 2. | R silně zapůsobit na něčí smysly omámit koho pohledem/zpěvem Líbezná vůně mě úplně omámila. být omámen jarním vzduchem Byl omámen svým úspěchem/svou slávou. Dívka ho omámila svou krásou. |
| omámení -í s | |
| Páry mohou způsobovat omámení. V omámení naslouchala jeho hlasu. | |
| omámený příd. | |
| řidič omámený léky pacient omámený narkózou | |
| omamovat ned. (1. j. -uji, hovor. -uju; 3. mn. -ují, hovor. -ujou; rozk. -uj; přech. přít. -uje) | |
| omamovat čí smysly alkoholem/drogami Omamovala ho její krása. | |
| omamující příd. | |
