Hesla
kdolomlomitpomaRomten, ta, tomyommamamámitmimmámamítmít semůj, má, mé, mojemoc1moc2mol1mol2molo
témata
kdo zájm. (2., 4. j. koho; 3. j. komu; 6. j. kom; 7. j. kým) (má pouze tvary rodu mužského životného, tomu odpovídá i gramatická shoda)
1. táz.E (v otázkách přímých i nepřímých) ptáme se jím po neznámé osobě
Kdo je to?
Kdo to udělal?
O kom to mluvíte?
S kým si píšeš?
Kdo ví kdoví, jak to všecko bylo.
Pro koho pracujete?
Na koho tady čekáš?
Komu všemu jsi o tom řekl?
expr. Kdo by to byl řekl? = Nikoho by to nenapadlo.
2. vzt.E vztahuje se k výrazům, které zastupují jména osob (zprav. k zájmenu ten)
Ten, koho hledáte, už tu nebydlí.
Nevím, na koho se mám obrátit.
Neznáš někoho, kdo doučuje němčinu?
Každý, kdo má zájem, se může přihlásit.
Poznal to každý, kdo ho znal.
Neotvírej nikomu, koho neznáš.
Jsi jediný, komu můžu věřit.
Ptal se, s kým tam půjdu.
٭Kdo lže, ten i krade. = Lhář je schopen ještě horších činů.
٭Kdo chce kam, pomozme mu tam. = Pokud si někdo nenechá poradit, nelze mu pomoct.
٭Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. = Kdo je od přírody hloupý, tomu nic nepomůže.
٭Komu není rady, tomu není pomoci. = Nelze pomoci někomu, kdo si nedá poradit.
٭Komu se nelení, tomu se zelení. = Kdo je pracovitý, dosáhne úspěchu.
٭Kdo nevěří, ať tam běží. = Kdo tomu nevěří, ať se jde přesvědčit na vlastní oči.
٭Kdo nepracuje, ať nejí. = Nikdo nic zadarmo, bez vynaložení vlastního úsilí, nedostane.
٭Komu se to nelíbí, ať si prdel políbí. = vyjádření neochoty zabývat se námitkami, připomínkami
3. neurč.E vyjadřuje neurčitost, různost; neurčitá osoba
Ať to byl, kdo to byl, přiznejte se!
Ať je to kdo chce. = kdokoli
Teď už mu sotva kdo uvěří.
Nemám komu jinému bych se svěřila. = nikoho
jak kdo/jak pro koho = podle okolností
kdo s koho = R který ze dvou protivníků zvítězí;
٭Jak si kdo ustele, tak si lehne. = Jak si to zařídíš, takové to budeš mít.