| mrak ~u m (6. j. ~u; 6. mn. -cích) | |
| 1. | R útvar z vodních částic na obloze Je pod mrakem. = zamračeno bouřkový/dešťový mrak černý/těžký mrak hora zahalená mraky ٭(Je jich, toho) jako mraků. = (Je jich, toho) nadbytek, víc, než je potřeba, příliš. ٭Stahují se nad ním mraky. = Hrozí mu nebezpečí. ٭rozsekat koho/co na mraky = úplně, na malé kusy něco rozbít; drtivě někoho porazit ٭Z toho mraku pršet nebude/nezaprší. = To se neuskuteční. |
| 2. | D co připomíná mrak 1; velké, husté množství mraky kouře/dýmu/prachu expr. mraky lidí/komárů = velký, hustý shluk ▶chem. elektronový mrak = R shluk tvořený uvolněnými valenčními elektrony v kovové vazbě; fyz. radioaktivní mrak = R sloup dýmu vznikající při atomovém nebo termonukleárním výbuchu a obsahující radioaktivní látky; |
| mráček -čku m (6. j. -čku; 6. mn. -čcích, -čkách) | |
| (zdrob.)obloha bez mráčků | |
 | |
