| klít ned. (1. j. kleji, hovor. kleju; 3. mn. klejí, hovor. klejou; rozk. klej; čin. klel; přech. přít. kleje; podst. klení) | |
| R v rozčilení užívat kletby, nadávky, vyjadřovat kletbami svou nespokojenost; nadávat klít od plic/nahlas/v duchu V kostele se nekleje, pánové. ٭klít jako pohan = velmi se nad něčím rozčilovat | |
| klení -í s | |
| (kniž.)hrubé/bezbožné/sprosté klení | |
