| ferit ~u m (6. j. ~u) | |
| 1. | (fyz., elektr.)R feromagnetická látka užívaná k soustředění magnetického pole; součást, prvek z této látky |
| 2. | (hutn.)R strukturní složka oceli tvořená tuhým roztokem malého množství uhlíku v železe alfa, s krychlovou, prostorově uspořádanou mřížkou |
| feritový příd. (fyz., elektr.) | |
