| omezit dok. (3. mn. -í; přech. min. -iv) | |
| 1. | R (přesně) stanovit menší rozsah působnosti, významu ap.; vymezit omezit (čí) pravomoc/moc/svobodu |
| 2. | R snížit míru, změnit na menší míru omezit rychlost/zbrojení omezit styky (s kým) omezit počet zaměstnanců |
| 3. | R oddělit (hranicemi); ohraničit omezit prostor zdí |
| 4. | (mat., geom.)R určit mez, hranici omezit integrál omezit rovinu přímkou |
| omezovat ned. (1. j. -uji, hovor. -uju; 3. mn. -ují, hovor. -ujou; rozk. -uj; přech. přít. -uje) | |
| omezovat (čí) samosprávu omezovat platy zaměstnanců omezovat konzumaci tuků/alkoholu omezovat výrobu automobilů omezovat pracovní prostor/hrací pole | |
| omezování -í s | |
| práv. omezování osobní svobody omezování práv národnostních menšin omezování škodlivých emisí omezování rizikových faktorů omezování životního prostoru národnostní menšiny | |
| omezovací příd. | |
| práv. omezovací klauzule/zákon/norma elektr. omezovací relé/spínač/dioda omezovací linie/čára ▶ling. omezovací věta = G vedlejší věta způsobová, která svým obsahem omezuje míru platnosti obsahu věty řídící; elektr. omezovací přístroj = S omezovač; | |
| omezující příd. | |
| vyhláška omezující volnost pohybu | |
